"Jupííí!" křičí Prasátko, Tygr a Pú a řítí se na Tygrových sáních z kopce už popáté! "Pojďte, bábovky! Rychle, zase nahoru!" povykoval Tygr a už táhl sáňky na kopec. "Tygře, mám naražený zadeček a velký hlad!" fňukal Pú. "Já už na kopec nejdu!" A tak se Tygr snažil vynést Púa i Prasátko nahoru na zádech, ale...hup...nepovedlo se. "Nějak vás nahoru dostanu!" přemýšlel Tygr. "Tygře, mně už se nahoru nechce, kruší mi v bříšku hlady!" znovu naříkal Pú. Tygr poručil Púovi a Prasátku, aby si sedli na velkou sněhovou kouli, kterou před tím udělal, a snažil se je kutálet nahoru. Ale náklad byl moc těžký. A pak dostal Tygr úžasný nápad! "Hned se vrátím. Jen si pro něco skočím ke Kryštůfku Robinovi!" volal a už skákal pryč. "A teď mohu skákat, Pú si zase dá svůj med a Prasátko se může houpat!" smál se Tygr a poskakoval nahoru a dolů po svém vynálezu - medové lanovce.

Jednoho dne narazili Pú a Králíček na Tygra: "Co to děláš?" "Stavím iglú!" smál se Tygr. Za chvíli dorazilo taky Prasátko. "Můžu ti pomoci?" ptalo se. "Jasně!" odpověděl Tygr. "Čím víc nás tu bude, tím rychleji bude domeček ze sněhu postavený.! A v poledne už iglú stálo. "Tak na co čekáme?" volal Tygr. Pojďme dovnitř!" Všichni byli nadšeni. "Tady je ale krásně teplo! radovalo se Prasátko. "Měli bychom si tady hrát každý den!" Ostatní byli pro. Ale když se druhého dne podívali kamarádi z okna, zjistili, že sníh začíná tát. "To ne, co bude s našim iglú?" strachoval se Králíček. Všichni rychle utíkali k iglú, ale našli jen Tygra, jak smutně stojí nad hromádkou špinavého sněhu. "Naše iglú je pryč!" "Nebuď smutný, Tygře!" těšilo ho Prasátko. "Když taje sníh, znamená to, že už přichází jaro!" "Máš pravdu!" Přitakal Králíček. "Už se nemůžu dočkat, až bude zase teplo a sluníčko!"

Jednou večer si hráli kamarádi ve sněhu. Po sněhové bitvě měl Tygr nápad. "Pojďme soutěžit, kdo postaví nejlepšího sněhuláka!" Všichni souhlasili a už stavěli sněhuláky! "Uf, je to těžší, než jsem si myslel!" funěl Klokánek. Za chvíli už bylo vidět, že každý sněhulák je jiný. "Myslím, že bude těžké vybrat nejlepšího!" říkal Pú. "To jsou krásní sněhuláci!" volal Rú. "Ale který je nejlepší?" ptal se Tygr a skákal nahoru a dolů. Právě, když chtěl Pú říci, který se mu líbí nejvíc, narazil Tygr do větví nad sebou a všechen sníh se začal sypat na něj. "Jééé!" lekl se Rú. Žuch! Obrovská hromada sněhu se sesypala právě na Tygra. Pú a Klokánek se smáli na celé kolo. Už jsem vybral nejlepšího sněhuláka!" smál se Pú. "Nejlepší je Tygr - sněhulák!"

Pú, Prasátko a Tygr se procházeli lesem, když najednou uslyšeli z větví stromů nad sebou podivné křupání. "Co to je?" ptal se Tygr. V tu ránu mu na hlavně přistála hrst žaludů. "Tady máš odpověď", smál se Pú. "Je podzim a veverky si dělají zásoby na zimu!" Kamarádi pokračovali v procházce. Udiveně se zastavili u Králíčkova domečku, odkud se ozývalo hlasité bouchání a nakonec se ozvalo dlouhé "Aúúú!". "Co se děje, Králíčku?" zeptalo se Prasátko, když Králíček pomalu slézal ze žebříku. "Utěsňuji okna před zimou," odpověděl Králíček. "Bouchl jsem se ale přitom do palce a pořádně to bolí!" Když dolši kamarádi konečně k Púvou domečku, pozval je Pú všechny na čaj. "A taky na výborný medový sendvič!" Dodával Pú. Ale k Púově hrůze byl hrnec s medem úplně prázdný! "Co budeme dělat?" Vylekal se Pú. "Chtěl jsem se v létě vydat na sběr medu, ale neměl jsem čas." "Tak pojďme na med dnes!" Navrhlo Prasátko. "Včely už budou ospalé," strachoval se Pú, když došli k včelímu hnízdu. "Nejlepší bude, když půjdu první a med budu sbírat jen já!" Najednou se z hnízda ozval hrozivý včelí bzukot. "To je konec!" Vykřikl Tygr a dal se rychle na útěk a včely za ním! Pú začal vesele sbírat med z prázdného včelího hnízda a pochvaloval si: "Příště zase určitě vezmu Tygra s sebou na sběr medu!"

 

Byl studený den. Foukal silný vítr a Pú s Ijáčkem byli na návštěvě u paní Klokanice. "Tak to vypadá, že léto je doopravdy pryč!" pronesla Klokanice a pozorovala z okna jak se větve bez listí smutně kymácejí ve větru. "To znamená, že můžeme čekat studená rána, studená odpoledne a ještě studenější večery!" Brblal Ijáček. "Tentokrát asi všechny ty zimní měsíce až do jara zaspím ve svém pelíšku!" Druhého dne se Pú vydal k Ijáčkovi na návštěvu a zastihl ho právě ve chvíli, když větral zimní povlečení. "Ty jsi to myslel vážně s tím zimním spánkem?" nevěřil Pú. "Jasně!" odpověděl Ijáček "Proč bych měl zůstávat vzhůru?" odpověděl Ijáček a opatrně odkládal stranou povlečení a zásoby jídla. Pú se vydal k Sově pro radu. "Ijáček si ten zimní spánek určitě rozmyslí, když mu hezky povíš, o co všechno by přišel, kdyby zaspal zimu!" Radila Sova. A tak se Pú pustil do vysvětlování. "Ijáčku, přestav si, o co všechno přijdeš, když celou zimu prospíš," začal Pú. "Nebudeš s námi hrát hry, koulovat se, popíjet teplý čaj nebo horkou čokoládu!" vysvětlovat Pú. "Taky s námi nebudeš moci oslavit Vánoce a naše narozeniny!" dodávalo Prasátko! Ijáček zmizel ve svém domečku a za chvíli se vrátil už bez pyžámka. "Říkali jste něco o teplém čaji?" zeptal se. "Pojďme rychle při čaji zapomenout na moji smutnou podzimní náladu!"

 

Kryštůfek Robin přinesl různé hračky a velké papírové kruhy na házení. "Zahrajeme si strefovanou," navrhl kamarádkům. "Budeme házet kruhy na všechny tyto hračky. Když se vám podaří hodit kruh kolem ní, je vaše." Prasátko házelo první. Po několika pokusech se mu podařilo vyhrát pastelky, a tak mělo velkou radost. Pak přišla řada na Púa. Na čtvrtý pokus získal pohádkovou knížku. Králíček  si moc přál baterku, a tak se bál, aby ji nedostal Tygr. "Hurá!" radoval se Tygr, "vyhrál jsem jo - jo. Přesně to, co jsem si přál." Teď přišla konečně řada na Králíka. Soustředěně hodil svůj první kruh směrem k baterce, ale kruh si poskočil a dopadl až za baterkou. Zrovna tak se stalo na druhý pokus i na třetí. Králík se snažil ze snažil ze všech sil, ale baterku ne a ne získat. "To je ale hloupá hra, už nehraju," naštval se. Otočil se a když odcházel, odhodil ledabyle poslední kruh za sebe. "Sláva, tys to dokázal! Máš ji!" Králík se otočil a moc se  zaradoval. Nakonec baterku přece jen získal! Kryštůfek Robin vyhlédl z okna a volal: "Mlha už je pryč, můžeme si jít hrát ven!" "Tak teď už nebudeš baterku potřebovat," škádlil Tygr Králíka. "Ale ano, mám v kůlně takovou tmu, že si musím posvítit baterkou, abych našel nějaké hřebíky," odpověděl Králík. A tak Králík utíkal domů a všichni ostatní si venkku hráli se svými novými hračkami.

 

Jednoho dne se Králík rozhodl, že si udělá zásobu polínek. Naložil je na kolečko a vzdychal: "To je tíha, to je tíha." Právě v tu chvíli vskočil Tygr divoce na Králíkovo kolečko, kolečko se převrhlo a polínka vyskákala. "Nešiko!" rozčiloval se Králík. "Promiň, Králíku!" omlouval se Tygr. Rychle polínka sesbíral a naskládal je zpět na kolečko. "Odvezu ti polínka domů!" nabídl se Tygr. "Ale to ne..." bránil se Králík. Ale Tygr už poskakoval i s kolečkem. "Zastav!" křičel Králík. Ale Tygr jel dál. Poskakoval tak rychle, že polínka hopsala z kolečka jedno za druhým! Chudák Králík je musel všechny zase sbírat. "Počkej!" křičel za Tygrem. "A jsme doma!" Hlásil Tygr před Králíčkovým domečkem. "Ale já jsem a polínka vezl tobě, Tygře!" brumlal Králík. "Já už zásobu mám!"

 

Jednoho dne se Tygr A Králík vypravili na objevnou expedici. "To jsem zvědavý, jestli narazíme na nějaké vzácné živočichy," těšil se Králíček. Kamarádi byli tak zabraní do objevování vzácných živočichů, že si ani nevšimli, jak se cesta rozdělila do dvou pěšinek! "Teď bychom si mohli trochu odpočinout, co říkáš, Tygře?" ptal se Králíček. Ale Tygr nikde. Králíček se otočil...a vrazil přímo do Tygra! "Á, tady jsi!" Volal Tygr. Tygr a Králíček chodili po lese celý den, už měli pořádný hlad a taky nohy je pěkně bolely. "U nás žádní vzácní živočichové nežijí," bručel Tygr, "pojďme už domů!" Ale když se otočili, zjistili, že se ztratili. Začali se tak trochu hádat, která cesta je správná. A právě v tu chvíli zahlédl Králíček v křoví pestrobarevný ptačí ocásek. "Podívej, to je ale divné peří, to musí být nějaký vzácný pták! Pssst, ať ho nevyplašíme," šeptal Králíček a oba se potichu plížili ke keři a tam uviděli...Prasátko s prachovkou! "To je opravdu vzácný pták!" chechtal se Tygr. "Jdu vrátit Klokanici prachovku," vysvětlovalo Prasátko. "To je dobře," povzdychl si Tygr. "Sice jsme nenašli žádné vzácné živočichy, ale zato alespoň s tebou najdeme cestu domů!"

 

Iáček, Prasátko a Klokánek si pouštěli po řece klacíky a závodili, čí klacík podplave jako první most. "Kde je vlastně Pú?" ptalo se Prasátko. "Vždyť říkal, že přijde!" "Za chvíli tady bude," ujišťoval Klokánek. Kamarádi pozorovali z mostu, který klacík bude první. "První bude určitě můj!" volal Klokánek. "Můj určitě ne," vzdával to Iáček. Ale najednou se k údivu kamarádů objevil jako první pod mostem hrnec na med. "Kde se tu vzal?" Ptalo se Prasátko. Právě v tu chvíli se objevil Pú. "Hrnec na med mi spadl do řeky a teď odplouvá!" volal. "Pomůžeme ti ho chytit," nabízelo Prasátko. A tak Pú a kamarádi honili hrnec, který si vesele plul po řece dál a dál. Naštěstí se nakonec zachytil v rákosí. "Konečně!" supěl Pú. "Zastavil se!" Pú měl velkou radost ze svého hrnce a ostatní si řekli, že budou dál pouštět klacíky po vodě. Ale klacíky nikdy. "Ach jo, klacíky nám asi uplavaly," vzdychalo Prasátko. "Myslím, že jsem je našel," vytahoval Pú něco z hrnce. Opravdu - byly to klacíky! "Musely spadnout do hrnce, když jste je hodili do řeky!" To se všichni nasmáli! "Hurá! Máme medové klacíky!" smálo se Prasátko.

 

_________________________________________

Pohádky jsou převzaty z časopisů Medvídek Pú.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Design & Created by (c) Kristýna Znamenáčková 2006